Vůdcovství

 

Lidská společnost jako celek a většina lidí v ní potřebují vedení. Dějiny tvoří silné osobnosti, ale masy tyto vůdce generují. Vůdci v dějinách nebyli a nejsou vždy lidé dobří, mnozí byli dokonce vysloveně špatní, ale to podle mého nic nemění na tom, že bez vůdců se lidé neobejdou.

To, jak a co budu psát o vůdcovství a osobnosti vůdce, je vyjádřením mých osobních postojů a názorů a chápu, že lidskou společnost a sociální role nevidíme a nevnímáme všichni stejně. Jsou lidé, kteří vůdcovství odmítají a chtěli by společnost bez vůdců. To je, podle mého, stejné, jako by chtěli, aby se lidé nesdružovali, aby nevytvářeli národy, státy, církve, strany atd.

Mnoho lidí s idealistickým pohledem na lidskou společnost vnímá vůdcovství a vůdce jako něco negativního. Takový postoj považuji za naivní. Vůdcovství podle mne nemá znaménko kladné nebo záporné. Je to společenský jev a jsou jen lidé – vůdci, kteří jsou dobří nebo špatní, a dokonce nejčastěji částečně dobří a částečně špatní. Takoví jsou lidé a vůdci nebývají v tomto směru výjimkou. Lidstvo je prostě zakleto do nerozborné dichotomie dobra a zla, krásy a ošklivosti, lásky a nenávisti, …

Vůdcovství je společenský jev, který je popsán nejen u lidí, ale i u jiných živočichů, a který nám může být sympatický nebo nesympatický, ale nemůžeme jej přehlížet. Jsou lidé, kteří vůdcovství a vůdce považují za něco škodlivého. Já osobně se domnívám, že vůdcovství a vůdčí osobnosti jsou lidstvu dány. Jako člověk miluje i nenávidí, jako jsou lidé dobří i zlí, tak existují vůdci prospěšní i škodící. Ale nemůžeme se rozhodovat, zda vůdce budeme, či nebudeme mít. Prostě se objeví a lidé za nimi půjdou.
Vůdcovství je princip. Je to potřeba dominance přítomná v lidské společnosti jednou pro vždy – je to danost.
Potřeba dominance vychází z potřeb lidí, společnosti, mít v čele dominantního jedince, být ovládán. Potřeba dominance je však také dána potřebou některých jedinců dominovat, ovládat.

Vůdce, Führer, leader

Vůdce, Führer, leader - tři slova, jeden obsah a velmi různé pocity. Opravdu je obsah těchto slov v češtině, němčině i angličtině stejný, ale nestejně tato slova cítíme. Těmto třem pojmům se budu krátce věnovat, protože pro úvahy na téma vůdcovství je třeba nejprve vymezit pojem „vůdce“.

Slovo vůdce je v češtině pěkně usazeno a používá se již po staletí. Až v druhé polovině 20. století, kvůli nacistickému Německu, si zkazilo pověst. Dnes slovo vůdce vnímáme spíše mírně negativně, v kontextu diktátu, silné osobnosti, starší ročníky i v kontextu s Hitlerem. Jen někteří si slovo vůdce a vůdcovství spojují se skautingem, kde má své pevné místo a opodstatnění. A přitom bychom se mohli od skautských vůdců lecčemus přiučit, vždyť jejich heslo je stejné, jako bylo heslo Jana Lucemburského. Ano, zatímco skauti přísahají „Vždy připraven!“, skautští vůdci slibují „Sloužím!“.

Slovo Führer je celkem jednoznačné – v našich zeměpisných šířkách má zjevně negativní zabarvení a je to téměř synonymum pro jméno Hitler.

Leader je pak slovo v naší zemi nejnovější – a taky nejméně uchopitelné, nevyjasněné, mírně indiferentní.
Když se řekne lídr, většina lidí si představí nějakého manažera, který je za lídra v rámci firemní kultury označován. Je to vesměs člověk do pozice jmenovaný. Moje zkušenosti z firemní sféry říkají, že pojem lídr je vlastně celkem bezpohlavní a bezobsažný, je to formálně přijatý název, avšak velmi módní. Kdybyste chtěli nabídnout lidem ve firmách za slovo lídr slovo vůdce, velice byste je zmátli. A pod slovem leadership by si nedokázali představit už skoro nic.

Jen poznámka na okraj: V období voleb často slýcháme české novináře hovořit o lídrech – lidech v čele kandidátek politických stran. V této souvislosti ještě slýcháme genderově korektní, byť dle mého velmi nelibozvučné označení lídryně.

Shrnu-li výše napsané, pak je v češtině slovo Führer nepoužitelné a slovo lídr lehce bezobsažné. Proto se ve svých úvahách o osobnosti vůdce a vůdcovství podržím ryze českého výrazu vůdce.

K čemu tedy lidé potřebují vůdce?

Nese odpovědnost za jejich osudy, říká jim, kam mají jít a případně i kudy, dává jim pocit sounáležitosti, bezpečí, pere se za jejich zájmy atd. atd. A když se mu nedaří, bývá hromosvodem, který od nich odvede negativní energii.

Potřeba vůdce se dá samozřejmě vyjádřit i sofistikovaněji:
•    Vůdce dává lidem společný cíl.
•    S vůdcem, ale i s cíli, jež jim předkládá, se lidé mohou ztotožnit.
•    Vůdce dokáže vytvořit vizi, poskytne ji lidem a pomůže ji udržet.
•    Vůdce má odvahu a sebevědomí uskutečnit nápady a myšlenky. Často jedná i proti mínění či vůli většiny.

Vůdce je člověk, který dokáže přimět lidi, aby dělali něco, do čeho se jim nechce, a aby to dělali rádi. Harry Truman

Autor: Radomil Bábek