5 věcí, které můžete jako manažeři udělat, abyste zabránili vyhoření svých zaměstnanců

 

Zatímco jedna pandemie za poslední dva roky získala mnoho pozornosti a ovládla většinu novinových titulků, v pozadí tiše doutnala další epidemie: syndrom vyhoření. Stále více zaměstnanců je vystresovaných, úzkostných a unavených ze své práce, přičemž všudypřítomné a nekončící obavy ze situace kolem COVID-19 v mnoha rolích přilévají další olej do tohoto plíživého ohně.

Nové údaje jsou konzistentní. Průzkum Gallupova ústavu z roku 2020 ukázal, že 23 %  pracovníků se cítí vyhořelých „častěji než ne“ a 44 % se cítí „občas vyhořelí“. Studie společnosti Deloitte uvedla, že 77 %  respondentů „zažilo ve svém současném zaměstnání pocit vyhoření“, přičemž mezi mileniály toto číslo vzrostlo na 84 %. Jiný průzkum od společností FlexJobs a Mental Health America umístil míru vyhoření na 75 %, přičemž 40 % z nich to označilo za „přímý důsledek pandemie koronaviru“. Tato zjištění jsou bohužel v souladu s tím, co tak často slyšíme od jednotlivců, se kterými se stýkáme ve svém osobním i profesním životě – syndrom vyhoření se stal všudypřítomným a intenzivním.

Vyhoření je definováno jako „stav emocionálního, duševního a často i fyzického vyčerpání způsobeného dlouhodobým nebo opakovaným stresem“. Vezměme špetku problémů se spánkem a další časté fyzické projevy jako je bolest hlavy nebo zad, na pracovišti pak přimíchejte každodenní frustrace a konflikty s vedením a máte prvotřídní toxický recept, kvůli kterému mnoho lidí „chce odtud sakra konečně vypadnout“.

 

Nejdůležitější otázka z pohledu vás jako vedoucího zní: Co s tím mohou manažeři udělat? Jaké konkrétní kroky mohou manažeři podniknout, aby pomohli syndromu vyhoření u svých zaměstnanců předejít? Přečtěte si těchto pět tipů:

1. Nedělejte z dovolené bojiště.

Lidé se často trápí kvůli dovolené. Samozřejmě milují, když mohou mít volno, ale cítí se provinile, že si jej vzali často proto, že jim to jejich vedení třeba nejprve nechce dovolit. Nebo se musí neustále hlásit, když jsou pryč, protože je jim dáváno najevo, že v jejich nepřítomnosti to tam všem snad spadne na hlavu.

vyhoření.PNG

Existuje celá řada zřejmých přesvědčivých důvodů, proč je dovolená nezbytným způsobem relaxace a načerpání nových sil. Manažeři, kteří aktivně povzbuzují své lidi, aby měli na své dovolené skutečné a ničím nerušené volno, za to budou oblíbeni a respektováni. Říct konejšivé: „Buď v klidu, odpočiň si, my to tady v pohodě zvládneme,“ je přece mnohem lepší než stresující: „A hlavně si s sebou ber vždy telefon, můžeme tě potřebovat!“

2. Uvědomte si důležitost rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem.

Kromě dovolené je naprosto žádoucí také rozumná míra rovnováhy mezi prací a osobním životem.

„Jeden velice schopný zaměstnanec, který pro mě pracoval, si nepřál nic víc, jen aby mohl svou práci přizpůsobit pravidelné účasti baseballových zápasů svých synů. Vyřešili jsme to a bylo to velmi oceněno. Ve dny, kdy se hrálo, pracovat začínal v 11 a odváděl skvělou práci.“ Což souvisí i s dalším bodem…

3. Malé věci dělají velký rozdíl.

Na rovinu, kdo by si pomyslel, že účast na příležitostných zápasech míčové hry může být tak důležitá a velká věc? „Realita je taková, že to tak doopravdy bylo. Vím to, viděl jsem to. Tomuto zaměstnanci tento ústupek poskytl cenný čas strávený s rodinou a vyvolal u něj celkově pozitivní přístup k práci, který je z pohledu managementu mnohem hodnotnější než způsobené drobné změny v plánování.

Během let v korporátním světě jsem často pozoroval tuto dynamiku „malých věcí“ v akci. Jeden manažer, pro kterého jsem na začátku své kariéry pracoval, běžně štěkal na zaměstnance. Nic to neznamenalo; byl to přemýšlivý, slušný člověk a tohle byl jen jeho způsob, jak zvládat stres. Jeden z jeho zaměstnanců měl hroší kůži a bylo mu to jedno. Další citlivější jedinec to však nevydržel, velmi ho takové chování šéfa znepokojovalo a rychle firmu opustil.“

4. Vytvořte „psychologicky bezpečné“ prostředí.

Máme tím na mysli otevřenou atmosféru, kde se zaměstnanci cítí dostatečně v bezpečí, aby mohli upřímně vyjadřovat své názory a příležitostně riskovat bez obav z odvety. Je pozoruhodné, kolik energie se zbytečně vyčerpá a kolik stresu se nahromadí tím, že si každý den necháváme své pocity a názory pro sebe, jsme raději potichu a snažíme se být někým, kým nejsme. To je nejrychlejší cesta k vyhoření. Dobří manažeři si uvědomují, že na skutečné otevřenosti pracovního prostředí záleží (a to hodně), a právě tento aspekt může být tím rozdílem mezi prací, kterou milujeme, nebo kterou naopak nenávidíme.

5. Buďte flexibilní na dálku.

Zbavme se starých paradigmat, která říkají, že pracovníci musí být striktně v kanceláři – pokud existuje jeden podstatný přínos z celé situace kolem COVID-19, pak ten, že mnoho podniků empiricky zjistilo, že velký počet zaměstnanců může ve skutečnosti pracovat z domova mnohem efektivněji a úspěšněji, než si kdy bylo vedení ochotné připustit. Realita je taková, že mnozí zaměstnanci prostě pracují z domova raději a vyhýbají se hodinám zbytečného, ​​frustrujícího a promarněného času dojížděním. Některá zaměstnání se přirozeně hodí k práci na dálku více než jiná. Ale jak pandemie ustupuje, bylo vedením firem doporučeno, aby se automaticky nevracela ke starým pořádkům, kdy předpokládala, že všichni musí sedět v kanceláři 24 hodin denně, 7 dní v týdnu, protože „takhle jsme to tady vždycky dělali“.

Pointa je, že vyhoření zaměstnanců je dnes opravdu časté, ale v žádném případě není nevyhnutelné. Staré přísloví říká: „Lidé opouštějí manažery, ne firmy.“ Je to možná trochu přehnané tvrzení, ale je na tom kus pravdy. Na řízení záleží. To platí vždycky.

Zdroj: Victor Lipman, psychologytoday.com, přeložila Leona Orságová, Everesta, s.r.o.